Střelecká technika

   Pro přesnou střelbu je třeba trénovat techniku opakovaně, jako u každé jiné zbraně. Existuje mnoho střeleckých technik a postojů. Stejně tak existuje mnoho způsobů míření. Jedině univerzální způsob míření, který je totožný na všechny možné vzdálenosti, Vám zajistí skutečnou dovednost střelby z praku. Mnoho jiných technik střelby totiž vychází z čistě sportovního pojetí střelby, kdy se střílí zejména na jednu danou vzálenost, která se nikdy nemění (10 m apod.). Chcete-li ale záskat praktickou a použitelnou dovednost střelby z praku, musíte být bez obtíží schopni trefovat cíle i na vzálenosti jako je 15, 20 nebo 25 metrů. Po určitém delším tréninku se lze výkonnými prky trefovat efektivně i na vzdálenosti 35 a více metrů.

   YouTube, střelba na 10, 15 a 36 metrů.

   Tato základní střelecká technika zobrazená níže, kterou doporučuji pro získání prvotních dovedností s prakem, Vám umožní přesnou střelbu na jakoukoliv vzdálenost. Samozřejmě vše vyžaduje trénink ("přesnost si kopit nelze, pak ano" zde platí dvojnásob).

   Ať jde o OTT nebo TTF variantu praku (případně PFS), základní postoj vychází z pozice těla na obrázku níže. Přední natažená ruka držící prak je v jedné linii s osou těla (při pohledu shora). K cíli stojíte bokem. Loket zadní ruky je vysoko na ramenem. 

(držení koženého lůžka s kuličkou je na fotografii shora pouze ilustrativní)

   Pozice těla se zdviženým loktem zadní ruky efektivně vyřazuje z činnosti svaly paže (zejména biceps, brachialis). Silový nátah totiž u střelby z praku není žádoucí (zvyžuje tenzi svalů a negativně tak ovlivňuje přesnost). Touto pozicí těla se více zapojí mezilopatkové svaly, které jsou schopny účinně držet správnou pozici těla i po dlouhý nebo opakovaný interval. 

   Přední ruka by také měla prak držet co nejméně silově. Dá se říci, že je do praku více zapřena, než že by jej silou svírala. Napětí je jen takové, aby byl střelec prak v ruce udržet a pohodlně mířit. Jakékoliv zbytečné svalové napětí (a to jak v paži celé, nebo jen v sevření ruky) má negativní vlid na přesnost střely. Dochází pak ke strhávání praku při nebo těsně po vypuštění střely/gumy. 

   Samotný systém míření je primitivní a po podvědomém zafixování správné pozice těla se jej lze naučit velmi rychle. Není výjimkou kdy se lze po 3-4 týdnech tréninku trefovat na 12-15 metrů do malých terčů velikosti plechovky od coca-coly atp. 

   Ať jde o variantu OTT nebo TTF, u bou je pozice těla obdobná. Pouze se liší přední záměrný bod na praku, nebo-li muška. Tento bod, viz šipky na fotografiích níže, je vždy (bez ohledu na vzálenost od střelce) na cíli, který chcete zashánout:

   Zadní ruka, která drží kožené lůžko s kuličkou, pak pouze reguluje výšku dopadu střely v závislosti na vzdálenosti od cíle. Změnou pozice zadní ruky směrem nahoru nebo dolu v řádech milimetrů lze velmi snadno střílet na různě vzdálené terče, bez změny celkové pozice těla nebo stylu míření. 

   Ukazovák a palec zadní ruky přirozeně svírají kožené lůžko s kuličkou. Postoj by měl být přirozený, bez zbytečného napětí. Natažená guma se jemně dotkne tváře/líce pro přesnou podvědomou kontrolu pozice zadní ruky. Takto lze pocitově kontrolovat správnou výšku dopadu střely na imaginární stupnici (tváři/líci) od shora dolů. 

   Hlava je při střelbě mírně (cca 10 cm) vykloněna ze svislé osy směrem nad nataženou gumu praku.